Matejova

Browser lacks capabilities required to play.

Upgrade or switch to another browser.

Loading…

<<set $pocetStourani to 0>> <<set $firstVisit1 to false>> <<set $firstVisit2 to false>> <<set $firstVisit3 to false>> <<set $firstVisit4 to false>> <<set $firstVisit5 to false>> <<set $firstVisit5_2 to false>> <<set $firstVisit6 to false>> <<set $firstVisit7 to false>> <<set $firstVisit7_2 to false>> <<set $firstVisit8 to false>> <<set $firstVisit9 to false>> <<set $firstVisit9_2 to false>> <<set $firstVisit10 to false>> <<set $firstVisit11 to false>> <<set $firstVisit12 to false>> <<set $hasKey1 to false>> <<set $hasKey2 to false>> <<set $hasKey3 to false>> <<set $nohyCloveka1 to false>> <<set $planek to false>> <<set $vyklenek to false>> <<set $keKasne to false>> <<set $storyChoice1 to false>> <<set $storyChoice2 to false>> <<set $storyChoice3 to false>>

Bylo nebylo, kdysi kdesi seděl v cele osaměle rytíř dinosaur. <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \Všude kámen, všude voda, všude samá nesvoboda. <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \Jen do země vydrápaný zašedlý je plánek. Kdo ho roky v zemi roky drásal? Kdo ví. Možná vánek. [[KLIKNI|uvodni_Slovo2]] <</linkreplace>> <</linkreplace>>

<<if $hasKey1 is true and $hasKey3 is true and $hasKey4 is true>>\ Z dálky se ozývá sborový zpěv žab, doprovázených kapkami vody. Rytíř dinosaur Bedřich už ví, že je u konce svého z většiny epického (ale místy i lyrického) podzemního putování. Těší se. Ví, že má hodit minci do kašny a proto [[HÁZÍ MINCI DO KAŠNY|konec]] <<else>>\ <<if $firstVisit3 is false>>\ <<set $firstVisit3 to true>>\ Hrdina náš ocitá se v kobce tvaru kruhu <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \Když v střed kruhu zadívá se zpozoruje duhu. <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \Duhu téci, duhu bublat duhu v kašně kašnit. <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \Což mu oči podemele a tak se může zasnít... <<linkreplace "KLIKNI" t8n>>\ <<if $storyChoice1 is true>>\ \Vodní hladina se zatřese a na ní se objeví obrovská postava menšího dinosaura. Dinosaurus spí. Usmívá se. V hlavě dinosaura běhá Bedřich a proto se dinosaurus usmívá. Vodní hladina se znovu zatřese. Bedřich tentokrát stojí venku a třese s dinosaurem. Ten si povzdechne.\ <</if>>\ <<if $storyChoice2 is true>>\ \Na hladině vody poletuje papoušek. Volně, nahoru a dolů. Okolo stojí v kruhu další papoušci a tleskají křídly. Najednou se hladina začne třást a vlnit. Kruh papoušků začne splašeně běhat a přepadávat jeden přes druhého. Poletující papoušek střemhlav spadne do vody. <</if>>\ <<if $storyChoice3 is true>>\ \Po hladině vody v kašně pobíhá malinkatá myš. "Ta je roztomilá," pomyslí si Bedřich. Najednou se myš zastaví. Začne koulet očima. Zvětší se jí jedno ucho, potom jedna noha. Vycení zuby a ocáskem začne švihat kolem sebe. Její roztomilost je ta tam. \<</if>> Z místnosti s kašnou uprostřed vedou dvě cesty JEDNA [[NA ROZCESTÍ|4:Rozcesti1]] DRUHÁ [[DO KOBKY S CELOU|1:v_Cele]] <</linkreplace>> <</linkreplace>> <</linkreplace>> <</linkreplace>> <<else>>\ Bedřich krouží po dokonale kruhové místnosti - kobce s obestavěnou vodní plochou uprostřed: kašnou, jak se zdá. Kašna vypadá doslova kouzelně. Jenomže Bedřich ještě netuší, do jakého slova. Nebo dokonce do jakých slov, pokud je jich víc. Možná dokonce celý slovník! Pozoruje duhové vlnky na hladině a když se dostatečně vynadívá, VYRAZÍ [[NA ROZCESTÍ|4:Rozcesti1]] VYRAZÍ [[DO KOBKY S CELOU|1:v_Cele]] <</if>>\ <</if>>\

<<if $firstVisit2 is false>>\ <<set $firstVisit2 to true>>\ <<if $vyklenek is true>>\ Chodba Bedřicha vítá svěžím chladným vánkem, který se kolem něho točí několikrát dokola a potom vane svobodně dál. Bedřich se na okamžik zasní... <<if $storyChoice1 is true>> Bedřich sní, že spí. Je to sen - jako živý. Zdá se mu o spánku a on si ten spánek užívá. Najednou - jako by mu někdo páčil oční víčka páčidlem. Ale Bedřich chce spát! Mačká víčka co nejvíc k sobě, ale neudrží je zavřená. O to větší je jeho překvapení, když zjistí, že mu víčka páčí úplně stejný Bedřich, rytíř dinosaur, jako je on sám. Jeho zasnění je to tam. Pryč v nenávratnu. Bedřich se probere ze zasnění. <</if>> <<if $storyChoice2 is true>> \Rytíř Bedřich v zasnění maluje v blátě plány obléhání nory pana Baziliška. Pekelně se soustředí, když v tom jeho kolega rytíř pavián začne vřískat na všchny strany. "Co blázníš?" Oboří se na něj Bedřich. "Musíš být pořád s tím svým vřeštěním ve středu pozornosti? Navíc když je teprve úterý!" Vytýká mu Bedřich. Do toho se ozve zívnutí pana Baziliška. Bedřich ještě nemá nakreslený plánek obležení všech postelí. To už jsou ale všichni z družiny docela vzhůru. Bedřich se probere ze zasnění. <</if>> <<if $storyChoice3 is true>> \Bedřich se zasní, ale jeho snění přeruší myšák Vztek: "Teď přeci nemůžeš snít! Zavřeli a zanevřeli na tě. To ONI můžou za to, že tu teď bloudíš. Je to spiknutí! Musíš sepsat stížnost a říct to na ně! Piš si: 'Může za to kupka sena, mříž, housenka, co se na nás tuhle tak ošklivě podívala...'" "Myšáku." Skočí mu do řeči Bedřich. "Nevymlouvej se. To TY za to můžeš, že jsem v maléru." Bedřich se probere ze zasnění. <</if>>\ Chodba se točí podobně jako vítr okolo něho. Není vidět nikam dál, než na nejbližší roh rohaté chodby. V dálce je slyšet kašnění a v dálce druhé celení. BEDŘICH SE VYDÁ JEDNÍM SMĚREM [[NA ROZCESTÍ|4:Rozcesti1]] BEDŘICH SE VYDÁ OPAČNÝM SMĚREM [[DO CELY|1:v_Cele]] <<else>>\ Bedřich se ocitá v dlouhé chodbě. Chodba se točí tu na jednu stranu, tu na druhou. Přestože je Bedřich obdařený smysly rytíře dinosaura, nemůže se zbavit dojmu, že se chodba končí ve tmě. Když do té tmy vkročí, natluče si nos o tmu, která není tmou, ale stěnou na konci tunelu. BEDŘICHOVI NEZBÝVÁ, NEŽ SE VRÁTIT [[NA ROZCESTÍ|4:Rozcesti1]] <</if>>\ <<else>>\ <<if $vyklenek is true>>\ Dlouze klikatá a klikatě dlouhá chodba provází vánek směrem tam i směrem naopak. BEDŘICH SE VYDÁ JEDNÍM SMĚREM [[NA ROZCESTÍ|4:Rozcesti1]] BEDŘICH SE VYDÁ OPAČNÝM SMĚREM [[DO CELY|1:v_Cele]] <<else>>\ Dlouhá stěna pořád ještě končí stěnou. Bedřich už se tam neodváží vkročit, znovu by si natloukl svůj rytíří nos o dobře utajený tajný vchod. A to přeci nechce. VYDÁ SE PROTO ZPÁTKY [[NA ROZCESTÍ|4:Rozcesti1]] <</if>>\ <</if>>\

<<if $firstVisit4 is false>>\ <<set $firstVisit4 to true>>\ Toulání se pod zemí přivedlo našeho rytíře dinosaura na <<linkreplace "rozcestí" t8n>>rozcestí. To ovšem pohledem Bedřicha. Pokud bychom se dívali pohledem cest, přivedlo toulání se pod zemí našeho dinosaura rytíře na scestí..<</linkreplace>>. Bedřich má na výběr, jak už to tak na rozcestí bývá. Buď... SE VYDÁ CHODBOU SMĚREM [[DOLEJŠÍM|2:klikata_Chodba1]] nebo SE VYDÁ SMĚREM [[K DOLEJŠÍMU PROTĚJŠÍM|5:klikata_Chodba2]] totiž nahoru. Anebo se možná PUSTÍ [[K VODĚ|3:u_Kasny]] CHODBOU DO BOKU. Jakýmkoli směrem se vydá, vydá se dobře. <<linkreplace "poznámka pod čarou" t8n>>_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ Přirozeně by nám lidem dávalo větší rozum orientovat se podle stran světových. Ale Bedřich byl řádný rytíř a tak byl jednoduše nestranný. A v tom byl světový!<</linkreplace>> <<else>>\ <<if $nohyCloveka1 is false>>\ Bedřich už je znovu na rozcestí. Tady už byl býval. Zná ho jako svoje boty, které má doma ve výstavce. Často u nich sedává a přemýšlí, že by to bylo krásné... a že by je pořád nosil... (kdyby jen měl nohy člověka...) <<set $nohyCloveka1 to true>>\ PŮJDE [[DOLŮ|2:klikata_Chodba1]] nebo PŮJDE [[NAHORU|5:klikata_Chodba2]] anebo PŮJDE [[DOPRAVA|3:u_Kasny]] <<else>>\ Bedřich už je znovu na rozcestí. Tady už byl býval. Zná ho jako svoje boty. PŮJDE [[DOLŮ|2:klikata_Chodba1]] nebo PŮJDE [[NAHORU|5:klikata_Chodba2]] anebo PŮJDE [[DOPRAVA|3:u_Kasny]] Rozcestí je trojklanné a nikam jinam nevede. <</if>>\ <</if>>\

<<if $firstVisit5 is false>>\ <<set $firstVisit5 to true>>\ Statečně se Bedřich dává chodbou, co se klikatí snad si při tom nenadělá strachy náklad do gatí. <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \Kousek po kousku se plíží dál do dálek od obtíží. <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \Ke konci se chodba kroutí tancuje a vykrucuje místo aby přímá byla a to v duši zarmucuje hlodavého červíčka. BEDŘICH MÍŘÍ [[BEZ VYTÁČKY ZA ZATÁČKY|6:Rozcesti2]] <</linkreplace>> <</linkreplace>> <<else>>\ Dlouhá hadovitě se klikatící chodba chodba si stále ještě procvičuje sykavky. Bedřich se na chvilku zastaví a podezřívavě si ji prohlédne, potom... <<if $firstVisit5_2 is false and $hasKey1 is true and $hasKey3 is true and $storyChoice1 is true>>\ <<set $firstVisit5_2 to true>>\ \k němu chodba promluví: "Bedřichuuu. Ssspíššš?" Chodba se začne kroutit a vlnit. "To se mi snad jenom zdá," pomyslí si Bedřich. "Chodby se přeci nekroutí! A pokud ano, je něco špatně. Ale co by bylo to, co je špatně?" Ptá se Bedřich sám sebe. "Musím na to přijít, abych mohl odejít!" A v tu chvíli se chodba uklidní je zase taková, jaká byla. Dlouhá, mokrá a klikatá. Bedřich... <</if>>\ <<if $firstVisit5_2 is false and $hasKey1 is true and $hasKey3 is true and $storyChoice2 is true>>\ <<set $firstVisit5_2 to true>>\ \se chodba začne třást. K Bedřichovi doléhá se všech stran nářek, kvílení a pištění. "Co to je?" Vykřikne Bedřich do chodby. "To je jenom větříček." Odpoví mu ozvěna Zdena. "To není. Zní to jako když tu kňučí Kvílel a kvílí Kňučel. Oba dva najednou. Nelíbí se mi to a bolí mě z toho uši!" V tu chvíli zvuky a ultrazvuky ustanou a chodba je zase, jak bývala dřív. Bedřich... <</if>>\ <<if $firstVisit5_2 is false and $hasKey1 is true and $hasKey3 is true and $storyChoice3 is true>>\ <<set $firstVisit5_2 to true>>\ \se hadotočitá chodba na poklidného a veselého Bedřicha rozzuří. Třese se s Vztekem. "Co zuříš?" Ptá se Bedřich kurážně. "Prostě zuřím," odpoví mu myšák Vztek. "A proč?" Ptá se Bedřich cituplně. Myšák se odmlčí a uklidní. "Vlasntě nevím," odpoví. Přestane se třást a s ním se přestane třást i chodba. Bedřich... <</if>>\ SE VRÁTÍ <<return "ODKUD PŘIŠEL">> <<if previous() is "6:Rozcesti2">> SE VRHNE [[PO HLAVĚ KUPŘEDU|4:Rozcesti1]] <<else>>\ SE VRHNE [[PO HLAVĚ KUPŘEDU|6:Rozcesti2]] <</if>>\ <</if>>\

<<if $firstVisit6 is false>>\ <<set $firstVisit6 to true>>\ Ve velikém oblouku veliké hlavní chodby se cesta znovu větví. Odbočuje tu otvorem ve stěně cestička do boku. Z pokračování chodby hlavní je cítit čerstvý vzduch s příchutí moře. Bedřich má na výběr mezi Buď a Nebo: Buď bude pokračovat [[CHODBOU HLAVNÍ|7:vybezek_s_Oknem]] Nebo zahne do [[CHODBY VEDLEJŠÍ|8:velbloudi_Vybezek]] <<else>>\ Bedřich už se znovu ocitá na křižovatce. Křižovatce hlavní a vedlejší cesty. PŮJDE [[PO HLAVNÍ NAHORU|7:vybezek_s_Oknem]] PŮJDE [[PO HLAVNÍ DOLŮ|5:klikata_Chodba2]] PŮJDE [[PO VEDLEJŠÍ VEDLE|8:velbloudi_Vybezek]] <</if>>\

<<if $firstVisit8 is false>>\ <<set $firstVisit8 to true>>\ Jedna chodba: V chodbě celé dva výklenky velbloudí. <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \Kdo má svoje spodky čisté těžko tady zabloudí. <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \Komu ale rovno není trasu přímou neocení. BEDŘICHOVI JE OVŠEM ROVNO A TAK JDE [[ZA NOSEM DÁL|9:Rozcesti3]] <</linkreplace>> <</linkreplace>> <<else>>\ Bedřich je znovu v chodbě, co má tvar velbloudích hrbů. Pozoruje mechy a lišejníky na stěnách a k tomu dostane žízeň. Měl by se pustit směrem k vodě. Nebo se alespoň na vodu podívat, říká sám sobě. A přitom ví, že takovouhle žízeň bude mít vždycky, když navštíví tenhle sál s velbloudími výklenky. A potom znovu a znovu. A potom pokaždé. Může jít CHODBOU [[NAHORU|6:Rozcesti2]] k předposlednímu rozcestí nebo CHODBOU [[DOLŮ|9:Rozcesti3]] k poslednímu rozcestí ve hře <</if>>\

<<if $firstVisit7 is false>>\ <<set $firstVisit7 to true>>\ Tahle chodba se pomalu a točitě plíží ke svému konci. Po pravé straně chodby vidí Bedřich, odkud vítr vane. Ve zdi je otvor a za ním... svět. Hladina vodního světa. Všude, kam oko dohlédne, všude je samá voda. Jenomže tudy se Bedřich na svobodu nedostane. Otvor je totiž zamřížovaný a s takovouhle mříží nikdo nepohne. Dokonce ani rytíř nebo dinosaur. (Pokud bude chtít, může se tu později zasnít.) <<linkreplace "KLIKNI" t8n>>Místo toho dojde Bedřich nakonec až na konec chodby, za poslední zatáčku a narazí na němou stěnu. <<linkreplace "KLIKNI" t8n>>Jenomže stěna není tak docela němá... Rozhýbe se ke krátkému tanci a zpěvu a vypraví ze sebe hrdelním tónem slovo: "HOOO-DIT"<<set $hasKey1 to true>> <<linkreplace "KLIKNI" t8n>>Co a kam má hodit? Má se hodit do gala? Co když stěna myslela něco jiného? A co když stěny nemyslí? SE ZAMOTANOU HLAVOU SE VRÁTÍ [[ZPĚT NA KŘIŽOVATKU|6:Rozcesti2]] <</linkreplace>> <</linkreplace>> <</linkreplace>> <<else>>\ Na konci téhle chodby Bedřichovi <<if $firstVisit7_2 is false>> <<linkappend "poradila stěna němá" t8n>><<set $firstVisit7_2 to true>> Ano. Doopravdy poradila. Musel by být přeci blázen, aby si to jen myslel. <</linkappend>><<else>>poradila stěna<</if>>, že má něco někam hodit. Od té doby se s tím Bedřich hlavoláme a hlavotočí. Ovšem jen ve svém volném čase. V chodbě je zamřížované okno s výhledem na moře. Bedřich se může... <<if $firstVisit12 is false>>\ ZASNÍT DLOUZE PŘI POHLEDU [[Z OKNA|12:z_Okna]] <</if>>\ STRUČNĚ VRÁTIT [[NA KŘIŽOVATKU|6:Rozcesti2]] <</if>>\

<<if $firstVisit9 is false>>\ <<set $firstVisit9 to true>>\ Náš hrdina právě objevil poslední rozcestí ve hře. Je na sebe patřičně pyšný. A pýchou se dokonce dme. Jenom musí setrvávat v klidu, aby naopak nebyl jako na trní. Jak je totiž celý nadmutý pýchou, mohl by se o to trní píchnout a ujít. Z rozcestí vedou tři cesty - dvě tam a jedna zase zpátky. TŘETÍ VEDE [[K VELBLOUDU|8:velbloudi_Vybezek]]. DRUHÁ JE TOČITÁ A VEDE [[ROVNĚ|10:spiralovity_Vybezek]]. PRVNÍ JE ROVNÁ A VEDE [[DOLŮ|11:dlouha_Chodba]] a je tak dlouhá a rovná, že Bedřich vidí skoro až na konec. Jenom neví, jestli je to konec hraní. Konec hraní si na rytíře dinosaura. Nebo jenom konec chodby. <<else>>\ <<if $firstVisit9_2 is false>>\ <<set $firstVisit9_2 to true>>\ Bedřich je na rozcestí. Je posílený úspěchem a uspěchaný. V zápalu vidiny vítězství ve hře se vydává nekompromisně <<linkreplace "NAHORU" t8n>>... Jenomže nahoru žádná cesta nevede a Bedřich narazí hlavou do zdi. "To se občas stává, když jsou dinosauři a rytíři nekompromisní, že narazí do zdi," pomyslí si Bedřich a zamáčkne si bouli. Bedlivým zrakem hodnotí a přehodnocuje všechny svoje možnosti a jejich kompromisy. Z rozcestí vede: [[CESTA K VELBLOUDÍMU HRBU|8:velbloudi_Vybezek]] [[ŠNEKOTOČITÁ CESTA DOPRAVA|10:spiralovity_Vybezek]] [[DLOUHÁ ROVNÁ CESTA DOLŮ|11:dlouha_Chodba]] <</linkreplace>> <<else>>\ Bedlivý Bedřich je na rozcestí. Z rozcestí vede: [[CESTA K VELBLOUDÍMU HRBU|8:velbloudi_Vybezek]] [[ŠNEKOTOČITÁ CESTA DOPRAVA|10:spiralovity_Vybezek]] [[DLOUHÁ ROVNÁ CESTA DOLŮ|11:dlouha_Chodba]] <</if>>\ <</if>>\

<<if $firstVisit11 is false>>\ <<set $firstVisit11 to true>>\ <<set $hasKey3 to true>>\ Před Bedřichem mizí do dáli chodba. Je dlouhá a rovná, jako nevařená špageta a Bedřich vidí až úplně na konec. Jde chodbou dál a dál, až na ten konec dojde. Prohlíží si konec. "Je to takový konec na konci tunelu," říká si svým rytířovitě dinosauřím hlasem. Až se od něho a stěn chodby začne do všech směrů odrážet ozvěna. TU-NE-LU TU-NE-LU <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \NE-LU NE-LU <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \DO KAŠ-NY <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \DO KAŠNY! vrací se mu ozvěnou zpátky nápověda. "Do kašny?" Nechápe Bedřich. Co má udělat? A čím vlastně? Mohl by se jít vykoupat do kašny, ale to mu zakazovali už doma strážníci pod pohrůžkou pořádkové pokuty. Přechází sem a tam v zamyšlení a jak je zamyšlený, jde dýl tam než sem a dorazí zpátky [[NA ROZCESTÍ|9:Rozcesti3]], ze kterého do chodby přišel. <</linkreplace>> <</linkreplace>> <</linkreplace>> <<else>>\ Beřich si znovu prohlíží dlouhou chodbu pro dlouhé chvíle. Dlouhou chvíli nemá. Chce se už konečně dostat pryč z tohohle studeného a vlhkého podsvětí do obyčejného nestudeného a nevlhkého světa. Vzpomíná si, jak se mu ozvěnou doneslo do kašny a tak se vrátí [[NA ROZCESTÍ|9:Rozcesti3]] a vydá se pravděpodobně jiným směrem. <</if>>\

<<if $firstVisit10 is false>>\ <<set $firstVisit10 to true>>\ Chodba se stáčí doleva. <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \Chodba se stáčí ještě doleva. <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \Chodba se stáčí ještě pořád doleva... <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \...až se úplně zatočí a Bedřich zase jednou dojde až na konec chodby. Na konci pomalé a táhlé chodby, co vypadá jako hlemýždí ulita, je malinkatý šnek, za kterým se táhne stopa slizu. Stopa slizu, která je ještě vidět, připomíná slovo. A to slovo zní "MINCI".<<set $hasKey2 to true>> Jako by se šnek snažil něco napovědět. <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \"Co to má znamenat?" Zeptal se sám sebe Bedřich. "Co mám dělat s mincí, když žádnou nemám? Hledat minci v tomhle bludišti by bylo jako hledat minci v kupce sena! A VRÁTIL SE ZPÁTKY [[NA ROZCESTÍ|9:Rozcesti3]] <</linkreplace>> <</linkreplace>> <</linkreplace>> <</linkreplace>> <<else>>\ Před Bedřichem je chodba, ze které se mu zamotala hlava. Tak se mu do ní už zpátky nechce. Na konci si přečetl ve šnečí stopě, že má hledat minci. Nebo ukout minci. Nebo minout ci, ačkoli... to mu spíš dávalo nesmysl. Proč by měl minout ci? A co když už ci minul? A co je to ci? Je-li vůbec ci co. Nejspíš má hledat minci v kobce sena. OTOČIL SE PROTO VZAD A VRÁTIL SE [[NA ROZCESTÍ|9:Rozcesti3]] <</if>>\

Každá "bublina" uvozená kurzívou a popisem. (Při prvním průchodu se zobrazí jen ten, při každém dalším se zobrazí jako součást celého textu.) hledat minci v kupce sena

Získat tři slova a minci. HODIT MINCI DO KAŠNY Přání. Začít s premisou viny. (Dětský témata.) Podle toho konec. Vyprávěný v odosobnění - v třetí osobě.

<<set $storyChoice1 to true>>\ "Ano. Ano. Tím to muselo být," říká si nebohý Bedřich. "Maminka chtěla spát. Říkala, že ji hlavně nemám budit a já jsem ji hlavně vzbudil. Myslel jsem si, že to nic není, ale bylo. Maminka potom byla celá vzbuzená. Jako by se právě probudila. Dokonce ukousla hlavu pampelišce a řvala na lesy. A já mám teď z toho zapletený oplejtačky," povzdechl si statečný rytíř dinosaurus Bedřich. "A jedině tak se z nich můžu vymotat, že se tu porozhlídnu. Přeci tu nemůžu být zavřený za otevřenými dveřmi na věky věků!" [[OPUSTIT VZPOMÍNKU|1:v_Cele]]

<<set $storyChoice2 to true>>\ "Ano. Ano. Docela jsem to popletl," říká si nebohý Bedřich. "Náš vznešený pan král Šavlozubý Papoušek měl ceremonii a já jako jeho dvorní rytíř jsem měl předříkávat slavnostní řeč. Jenom jsem to celé popletl. Místo abych říkal slova, jsem pištěl jak na lesy. A když jsem měl pištět, kňučel jsem jak na louky. Panu královi zalehlo ucho slůně, aby ten pískot a kňukot raději neslyšel a rozmáčkl mu brýle. Král se rozčílil a dal mě zavřít do otevřené cely. "A jedině tak se z té cely můžu vymotat, že se tu porozhlídnu, jestli mi tu může být něco k užitku. Přeci tu nemůžu být na věky věků!" [[OPUSTIT VZPOMÍNKU|1:v_Cele]]

<<set $storyChoice3 to true>>\ "Tím to přeci být nemůže," říká si nebohý Bedřich. "Myšák vztek za to může a ne já! To všechno ten myšák. Pokousal city Jeronýma Horáce z naší dobrodružiny a Jeroným řekl, že jsem to udělal já. Ale než jsem stačil zažalovat, že to ne já, ale Vztek ho pokousal... Zkrátka než jsem stačil zažalovat Vzteka u soudu, už mě náš hlavní rytíř, co vede družinu, poslal do cely. Jaká nespravedlnost! "A já se z cely jedině tak můžu vymotat, že se tu porozhlídnu, jestli mi tu může být něco k užitku. Přeci tu nemůžu být zavřený za otevřenými dveřmi na věky věků!" [[OPUSTIT VZPOMÍNKU|1:v_Cele]]

<<if $hasKey2 is true>>\ <<set $hasKey2 to false>>\ <<set $hasKey4 to true>> Bedřich se svým ostřížím zrakem (jeho pra-babička byla totiž ostříž a on má ten zrak po ní) rozhlíží po svojí cele s kupkou sena. Jde k ní a začne ji přehrabovat. "Au!" vykřikne. To se mu zabodla do ruky jehla. Před druhou jehlou už si dal pozor a před třetí taky. Bedřich přemýšlí, kdo a co za existenci se tu válelo v cele před ním. Asi nějaké švícko. <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \Nakonec ale najde to, co hledá. Až úplně u podlahy pod vším tím senem se blyští mince duhovka. Minci sebere a vypraví se [[SPĚŠNĚ KE KAŠNĚ|3:u_Kasny]]. <</linkreplace>> <<else>>\ <<if $firstVisit1 is false>>\ <<set $firstVisit1 to true>>\ Cela, ve které je Bedřich zacelený, je docela maličká. Vesele mřížované kupé, uprostřed do skály vytesané kobky. Dvířka do cely jsou otevřená a Bedřich je svobodný mladý rytíř dinosaur ztracený v podzemním bludišti. Je tu docela tma, ale jak <<linkreplace "všichni vědí" t8n>> Ačkoli... Když nad tím tak přemýšlím, možná umí dinosauři ve tmě nikoli koukat, ale kousat. Abychom zjistili pravdu, museli bychom se zeptat Bedřicha. Jenomže ještě nevíme, jak dopadla jeho příhoda. Tak musíme počkat až na úplný konec. <</linkreplace>>, umí dinosauři koukat i v naprosté tmě. A naprostá tma, ta je ještě větší než tma, která je jen tak docela. <<else>>\ Bedřich stojí ve své rodné kobce. Tedy alespoň pokud jde o náš příběh. Sem se Bedřich přihodil ve své příhodě. <</if>>\ Uprostřed cely je pohodlná kupka sena. Z cely ven vede mříž a ta je pootevřená. Bedřich se může pohybovat tam i zpátky. <<if $planek is false>>\ ° Na zemi v cele je na zemi do kamene naškrábaný plánek přízemního podzemí. [[BEDŘICH PROZKOUMÁ PLÁNEK|planek]] <<else>>\ ° Na zemi v cele je na zemi do kamene naškrábaný plánek přízemního podzemí. [[BEDŘICH ZNOVU PROZKOUMÁ PLÁNEK|planek]] <</if>>\ <<if $vyklenek is false>>\ ° Naproti otevřené mříži z cely ven je tajemný výklenek. [[BEDŘICH PROZKOUMÁ VÝKLENEK|vyklenek]] <<else>>\ [[BEDŘICH SE VYDÁ TAJUPLNĚ TAJNOU CHODBOU|2:klikata_Chodba1]] <</if>>\ <<if $keKasne is false>>\ ° Směrem doleva od otevřené mříže cely - levo, to je pravo naruby - vede chodba kamsi do dáli. [[BEDŘICH SE ZAPOSLOUCHÁ A MOŽNÁ I TROCHU OČICHÁ CHODBU DO DÁLI|keKasne]] <<else>>\ [[BEDŘICH SE VYDÁ CHODBOU KE KAŠNĚ|3:u_Kasny]] <</if>>\ <</if>>\

\ ------------------------------------------ <<set _what to [ "a crab rangoon", "a gaggle of geese", "an aardvark", "the world's smallest violin" ]>> <<for _i to 0; _i lt _what.length; _i++>> <<capture _i>> I spy with my little <<linkappend "eye" t8n>>, _what[_i]<</linkappend>>. <</capture>> <</for>> \ ------------------------------------------ <<linkreplace "You'll //never// take me alive!" t8n>>On second thought, don't hurt me.<</linkreplace>> \ ------------------------------------------ I'll have a <<linkreplace "cupcake">>slice of key lime pie<</linkreplace>>, please. \ ------------------------------------------ KLIKNI <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \ <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \ [[KLIKNI|název_Pasáže]] <</linkreplace>> <</linkreplace>> \ ------------------------------------------ \ \ ------------------------------------------ <<if $firstVisit_ is false>>\ <<set $firstVisit_ to true>>\ TEXT <<else>>\ TEXT <</if>>\ text <<if $storyChoice1 is true>>\ \TEXT <</if>> <<if $storyChoice2 is true>>\ \TEXT <</if>> <<if $storyChoice3 is true>>\ \TEXT <</if>>\ \text

Rytíř dinosaur Bedřich se posadí na dřevěnou pryčnu a kouká se na otevřené mříže. Přehrabuje se v paměti a loví v ní důvod, proč se cele nevesele v cele ocitl: [[A|moznostA]]) PROBUDIL SVOJI DINOSAUŘÍ MAMINKU ZE STOLETÉHO SPÁNKU PO OBĚDĚ [[B|moznostB]]) KŇOURAL, KDYŽ MĚL PIŠTĚT A PIŠTĚL, KDYŽ MĚL KŇOURAT - ÚPLNĚ SI TOTIŽ POPLETL DVORNÍ ETIKETU [[C|moznostC]]) NEUDRŽEL NA UZDĚ VZTEK A ZPŮSOBIL TAK ZNAČNÉ CITOVÉ ŠKODY (VZTEK JE JEHO OCHOČENÁ MYŠ)

<<if $planek is false>>\ <<set $planek to true>>\ Bedřich se skloní k vydrápané mapce. Vypadá <<linkreplace "jednoduše" t8n>> jednoduše, jako by ji nakreslilo malé dítě zeleným fixem na bílou tabuli<</linkreplace>>. Klikatí a kroutí se na ní chodby. Poznává docela dole svoji kobku s celou. Kdyby měl Bedřich pastelku, talent nebo tatéra, mohl by si plánek překreslit nebo nechat vytetovat na záda. Ale neměl ani jedno z toho a navíc si na svoje záda nevidí. Bude si ho muset zapamatovat. <img src="img/matejovamapa.jpg" width="80%">\ <<else>>\ Bedřich se posadí na zem a znovu prozkoumá plánek, docela dole na plánku poznává kobku s celou, ve které zrovna stojí posazený na zemi. <img src="img/matejovamapa.jpg" width="80%">\ <</if>>\ [[NECHAT PLÁNEK PROZATÍM NA POKOJI|1:v_Cele]] (VLASTNĚ NA CELE)

<<set $vyklenek to true>>\ <<set $firstVisit2 to false>>\ Ve výklenku v koutku kobky na stěně jsou páčky. <<linkreplace "KLIKNI" t8n>> \Která z nich je páčka pravá? Které mají háčky? <<linkreplace "KLIKNI" t8n>>Vedle sebe na Bedřicha - jako by si z oka vypadly - mrkají tři mechanické páky, jedna jako druhá a druhá jako třetí. Ned nimi visí cedule: "Nech sa páči!" Bedřich sebere odvahu a zapáčí pákou... <<linkreplace "LEVOU" t8n>>Levá páka se ani nepohne, nebude to ta pravá. <</linkreplace>> <<linkreplace "PROSTŘEDNÍ" t8n>>Prostřední páka se ani nepohne, nebude to ta pravá. <</linkreplace>> <<linkreplace "PRAVOU" t8n>>Pravá páka se se skřípěním pohne a s podobným skřípěním se pohne i kus zdánlivě zkamenělé zdi kobky přímo za Bedřichem. [[BEDŘICH SE OTOČÍ A ZKONTROLUJE KOBKU|1:v_Cele]]<</linkreplace>> <</linkreplace>> <</linkreplace>>

<<set $keKasne to true>>\ Slyší vodu. Šplouchat. Napadne ho, že to snad jsou veřejné záchodky, ale tuhle myšlenku zavrhne. Nic z toho, co tu zatím viděl, nebylo veřejné. Bedřich přemýšlí a navíc... ze všeho nejvíc mu zvuky připomínají kašnění. [[BEDŘICH SE ZNOVU POROZHLÍDNE PO KOBCE|1:v_Cele]]

<<set $firstVisit12 to true>>\ <<if $storyChoice1 is true>>\ \Bedřich pozoruje moře. Kolébají ho vlnky a šum. "Spí někdy moře?" Ptá se Bedřich. "Potřebuje si i moře odpočinout, aby bylo čerstvé a nepáchlo rybinou? Nebo ho neustále budí poskakující rybky, co poskakují, když omylem šlápnou na mořského ježka? Jak to asi dělá moře, aby mu bylo dobře?" <</if>>\ <<if $storyChoice2 is true>>\ \Bedřich pozoruje moře. Je klidné, než se z něj vynoří velká ryba velryba. Bedřich je převapený, ale rád. Může si s někým v tomhle podzemním osamění popovídat. "Ahoj verká lybo!" osloví ji. Velryba Anežka se na něho podívá. Chvíli mlčí a odpoví hlubokým velrybím hlasem - dlouze a teskně zakňučí. Bedřich ji chce povzbudit, ale velryba znovu dlouze a teskně zakňučí a potom zmizí pod hladinou. "To mi moc nepomohlo," řekne si Bedřich. "Takhle velká a místo povídání jenom kňučí." <</if>>\ <<if $storyChoice3 is true>>\ \Bedřich se zadívá na moře a zamračí se. "Jak může být moře tak klidné, když já mám hlad a chce se mi spát." Moře mlčí a tiše se vlní. To Bedřicha dráždí a vytáčí. "Mlč už!" Chce zakřičet Bedřich, ale místo něj to zakřičí jeho domácí myšák Vztek. "Tak mlč už, moře!" Bedřich se podívá na myšáka. "Možná ty bys měl pro změnu mlčet, když všechno ostatní přeci dávno mlčí." Povídá mu zamyšleně. <</if>>\ [[BEDŘICH SE ODTRHNE OD ZAMŘÍŽOVANÉHO OKNA|7:vybezek_s_Oknem]]

Svět kolem Bedřicha se začne třást a vykrůcat. Najednou se docela rozplyne do mlhy husté tak, že by se dala krájet. Bedřich udělá leknutím krok stranou a omylem rozešlápne červenou houbu s bílými tečkami na klobouku a v ucho mu vlétne malá můra. Svět okolo se znovu zamlží a... <<linkreplace "KLIKNI" t8n>>\ <<if $storyChoice1 is true>>\ Bedřich se probudí v posteli vedle maminky - dinosaura. Maminka dinosaurus ještě podřimuje. Bedřich už už chce spustit naléhání, ale zarazí se. Chce sice mamince odvyprávět, co všechno prožil, ale na to bude mít ještě spoustu času. Místo toho si hraje stranou tak, aby nikoho nerušil a nebudil. Dokonce, když si hraje na dinosaura rytíře, řve docela, docela potichoučkým dinosauřím řevem. <</if>>\ <<if $storyChoice2 is true>>\ Bedřich se ocitne v docela jiném dobrodružství. Je v lese - na výpravě. Je tu s družinou. Stopují spolu s rytířem Jarmilou, lučištníkem Hynkem a náčelníkem Vilémem trpasličího obra. Když v tom uvidí malinkatou obří stopu v blátě. Popadne ho úžas a už už chce zavolat, zapištět a zakňourat: "Viléme, Hynku, Jarmilo!" Ale na poslední chvíli se zarazí. Všechny je vidí, dojde k nim a řekne jim, co našel. Trpasličí obr jim přeci nikam neuteče. A když, tak ne daleko. <</if>>\ <<if $storyChoice3 is true>>\ Bedřich je na cvičišti, plném myšáků. Jeho domácí mazlíček, myšák Vztek, skáče přes překážky, probíhá tunely. Přesně tak, jak mu Bedřich píská. Pokaždé si potom nezapomene přiběhnout pro odměnu. Když ale přeci jenom Vztek zavrčí na jiného myšáka, neběží Bedřich za vrchním dohlížejícím na cvičišti a nežaluje mu, že Vztek už zase vrčí, ale místo toho myšáka uklidní a vysvětlí mu, že se nemusí rozčilovat. Že všechno bude zase dobrý - jako třeba pamlsek. <</if>>\ [[KONEC|uplnyKonec]] <</linkreplace>>

PROBUDIL SVOJI DINOSAUŘÍ MAMINKU ZE STOLETÉHO SPÁNKU PO OBĚDĚ "Ano. Ano. Tím to muselo být," říká si nebohý Bedřich. "Maminka chtěla spát. Říkala, že ji hlavně nemám budit a já jsem ji hlavně vzbudil. Myslel jsem si, že to nic není, ale bylo. Maminka potom byla celá vzbuzená. Jako by se právě probudila. Dokonce ukousla hlavu pampelišce a řvala na lesy. A já mám teď z toho zapletený oplejtačky," povzdechl si statečný rytíř dinosaurus Bedřich. "A jedině tak se z nich můžu vymotat, že se tu porozhlídnu. Přeci tu nemůžu být zavřený za otevřenými dveřmi na věky věků!" --- pasáž 3 Vodní hladina se zatřese a na ní se objeví obrovská postava menšího dinosaura. Dinosaurus spí. Usmívá se. V hlavě dinosaura běhá Bedřich a proto se dinosaurus usmívá. Vodní hladina se znovu zatřese. Bedřich tentokrát stojí venku a třese s dinosaurem. Ten si povzdechne. --- pasáž 2 Bedřich sní, že spí. Je to sen - jako živý. Zdá se mu o spánku a on si ten spánek užívá. Najednou - jako by mu někdo páčil oční víčka páčidlem. Ale Bedřich chce spát! Mačká víčka co nejvíc k sobě, ale neudrží je zavřená. O to větší je jeho překvapení, když zjistí, že mu víčka páčí úplně stejný Bedřich, rytíř dinosaur, jako je on sám. Jeho zasnění je to tam. Pryč v nenávratnu. --- pasáž 12 Bedřich pozoruje moře. Kolébají ho vlnky a šum. "Spí někdy moře?" Ptá se Bedřich. "Potřebuje si i moře odpočinout, aby bylo čerstvé a nepáchlo rybinou? Nebo ho neustále budí poskakující rybky, co poskakují, když omylem šlápnou na mořského ježka? Jak to asi dělá moře, aby mu bylo dobře?" --- pasáž 5 (návrat) k němu chodba promluví: "Bedřichuuu. Ssspíššš?" Chodba se začne kroutit a vlnit. "To se mi snad jenom zdá," pomyslí si Bedřich. "Chodby se přeci nekroutí! A pokud ano, je něco špatně. Ale co by bylo to, co je špatně?" Ptá se Bedřich sám sebe. "Musím na to přijít, abych mohl odejít!" A v tu chvíli se chodba uklidní je zase taková, jaká byla. Dlouhá, mokrá a klikatá. --- konec Bedřich se probudí v posteli vedle maminky dinosaura. Maminka dinosaurus ještě podřimuje. Bedřich už už chce spustit naléhání, ale zarazí se. Chce sice mamince odvyprávět, co všechno prožil, ale na to bude mít ještě spoustu času. Místo toho si hraje stranou tak, aby nikoho nerušil a nebudil. Dokonce, když si hraje na dinosaura rytíře, řve docela, docela potichoučku.

KŇOURAL, KDYŽ MĚL PIŠTĚT A PIŠTĚL, KDYŽ MĚL KŇOURAT - ÚPLNĚ SI TOTIŽ POPLETL DVORNÍ ETIKETU "Ano. Ano. Docela jsem to popletl," říká si nebohý Bedřich. "Náš vznešený pan král Šavlozubý Papoušek měl ceremonii a já jako jeho dvorní rytíř jsem měl předříkávat slavnostní řeč. Jenom jsem to celé popletl. Místo abych říkal slova, jsem pištěl jak na lesy. A když jsem měl pištět, kňučel jsem jak na louky. Panu královi zalehlo ucho slůně, aby ten pískot a kňukot raději neslyšel a rozmáčkl mu brýle. Král se rozčílil a dal mě zavřít do otevřené cely. "A jedině tak se z té cely můžu vymotat, že se tu porozhlídnu, jestli mi tu může být něco k užitku. Přeci tu nemůžu být na věky věků!" --- pasáž 3 Na hladině vody poletuje papoušek. Volně, nahoru a dolů. Okolo stojí v kruhu další papoušci a tleskají křídly. Najednou se hladina začne třást a vlnit. Kruh papoušků začne splašeně běhat a přepadávat jeden přes druhého. Poletující papoušek střemhlav spadne do vody. --- pasáž 2 Rytíř Bedřich v zasnění maluje v blátě plány obléhání nory pana Baziliška. Pekelně se soustředí, když v tom jeho kolega rytíř pavián začne vřískat na všchny strany. "Co blázníš?" Oboří se na něj Bedřich. "Musíš být pořád s tím svým vřeštěním ve středu pozornosti? Navíc když je teprve úterý pozornosti!" Vytýká mu Bedřich. Do toho se ozve zívnutí pana Baziliška. A Bedřich ještě nemá nakreslený plánek obležení. Všichni z družiny už jsou vzhůru. --- pasáž 12 Bedřich pozoruje moře. Je klidné, než se z něj vynoří velká ryba velryba. Bedřich je převapený, ale rád. Může si s někým v tomhle podzemním osamění popovídat. "Ahoj verká lybo!" osloví ji. Velryba Anežka se na něho podívá. Chvíli mlčí a odpoví hlubokým velrybím hlasem - dlouze a teskně zakňučí. Bedřich ji chce povzbudit, ale velryba znovu dlouze a teskně zakňučí a potom zmizí pod hladinou. "To mi moc nepomohlo," řekne si Bedřich. "Takhle velká a místo povídání jenom kňučí." --- pasáž 5 (návrat) se chodba začne třást. K Bedřichovi doléhá se všech stran nářek, kvílení a pištění. "Co to je?" Vykřikne Bedřich do chodby. "To je jenom větříček." Odpoví mu ozvěna Zdena. "To není. Zní to jako když tu kňučí Kvílel a kvílí Kňučel. Oba dva najednou. Nelíbí se mi to a bolí mě z toho uši!" V tu chvíli zvuky a ultrazvuky ustanou a chodba je zase, jak bývala dřív. --- konec Bedřich se ocitne v docela jiném dobrodružství. Je v lese - na výpravě. Je tu s družinou. Stopují spolu s rytířem Jarmilou, lučištníkem Hynkem a náčelníkem Vilémem trpasličího obra. Když v tom uvidí malinkatou obří stopu v blátě. Popadne ho úžas a už už chce zavolat, zapištět a zakňourat: "Viléme, Hynku, Jarmilo!" Ale na poslední chvíli se zarazí. Všechny je vidí, dojde k nim a řekne jim, co našel. Trpasličí obr jim přeci nikam neuteče. A když, tak ne daleko.

NEUDRŽEL NA UZDĚ VZTEK A ZPŮSOBIL TAK ZNAČNÉ CITOVÉ ŠKODY (VZTEK JE JEHO OCHOČENÁ MYŠ) "Tím to přeci být nemůže," říká si nebohý Bedřich. "Myšák vztek za to může a ne já! To všechno ten myšák. Pokousal city Jeronýma Horáce z naší dobrodružiny a Jeroným řekl, že jsem to udělal já. Ale než jsem stačil zažalovat, že to ne já, ale Vztek ho pokousal... Zkrátka než jsem stačil zažalovat Vzteka u soudu, už mě náš hlavní rytíř, co vede družinu, poslal do cely. Jaká nespravedlnost! "A já se z cely jedině tak můžu vymotat, že se tu porozhlídnu, jestli mi tu může být něco k užitku. Přeci tu nemůžu být zavřený za otevřenými dveřmi na věky věků!" --- pasáž 3 Po hladině vody v kašně pobíhá malinkatá myš. "Ta je roztomilá," pomyslí si Bedřich. Najednou se myš zastaví. Začne koulet očima. Zvětší se jí jedno ucho, potom jedna noha. Vycení zuby a ocáskem začne švihat kolem sebe. Její roztomilost je ta tam. --- pasáž 2 Bedřich se zasní, ale jeho snění přeruší myšák Vztek: "Teď přeci nemůžeš snít! Zavřeli a zanevřeli na tebe. To oni můžou za to, že tu teď bloudíš. Je to spiknutí! Musíš sepsat stížnost a říct to na ně! Piš si: 'Může za to kupka sena, mříž, housenka, co se na nás tuhle tak ošklivě podívala...'" "Myšáku." Skočí mu do řeči Bedřich. "Nevymlouvej se. To TY za to můžeš, že jsem v maléru." --- pasáž 12 Bedřich se zadívá na moře a zamračí se. "Jak může být moře tak klidné, když já mám hlad a chce se mi spát." Moře mlčí a tiše se vlní. To Bedřicha dráždí a vytáčí. "Mlč už!" Chce zakřičet Bedřich, ale místo něj to zakřičí jeho domácí myšák Vztek. "Tak mlč už, moře!" Bedřich se podívá na myšáka. "Možná ty bys měl pro změnu mlčet, když všechno ostatní přeci dávno mlčí." Povídá mu zamyšleně. --- pasáž 5 (návrat) se hadotočitá chodba na poklidného a veselého Bedřicha rozzuří. Třese se s Vztekem. "Co zuříš?" Ptá se Bedřich kurážně. "Prostě zuřím," odpoví mu myšák Vztek. "A proč?" Ptá se Bedřich cituplně. Myšák se odmlčí a uklidní. "Vlasntě nevím," odpoví. S ním se přestane třást i chodba. --- konec Bedřich je na cvičišti, plném myšáků. Jeho domácí mazlíček, myšák Vztek, skáče přes překážky, probíhá tunely. Přesně tak, jak mu Bedřich píská. Pokaždé si potom nezapomene přiběhnout pro odměnu. Když ale přeci jenom Vztek zavrčí na jiného myšáka, neběží Bedřich za vrchním dohlížejícím na cvičiště a nežaluje mu, že Vztek už zase vrčí, ale místo toho myšáka uklidní a vysvětlí mu, že se nemusí rozčilovat. Že všechno bude zase dobrý - jako třeba pamlsek.

PRÁVĚ JSTE SLYŠELI ROZHLASOVOU HRU NA MOTIVY MATĚJOVY MAPY Scénář a režie: Já Kartografické podklady: Matěj F. (5 let) Vyrobilo studio <<linkreplace "#NPiLFDE" t8n>>Nobel Price in Literature For Disco Elysium \<</linkreplace>> v roce 2024 copy left: #NPiLFDE, Já a Matěj F.